Jako dítě jsem byla samotářská a velmi kreativní. Často jsem vyhledávala příležitosti se výtvarně projevovat, ať už sama doma nebo ve výtvarném kroužku a to po celou dobu své školní docházky. Tvoření mi přinášelo radost a naplnění!
V 15-ti letech jsem udělala první krok ke splnění svého dětského snu, "stát se učitelkou", a to znamenalo, pokusit se o přijetí na střední pedagogickou školu, což mimo jiné obnášelo absolvování talentové zkoušky z výtvarné výchovy. Co mě ale čekalo, bylo velké zklamání, neboť jsem nebyla přijata. Vlastně ani neví, zda to bylo z důvodu nedostatečného talentu nebo vysokého počtu uchazečů v daném ročníku. Nic to ale neměnilo na tom, že se můj život obrátil o 180 stupňů a to k logice, racionalitě a číslům. Hodnocení výpočtů v matematice pro mě bylo zcela průkazné a objektivní, na rozdíl od subjektivního hodnocení mého výtvarného projevu. Proč? Na prvním stupni základní školy ve mně totiž objevili „talent na čísla“ a proto jsem navštěvovala speciální matematickou třídu.
Následujících téměř 15 let jsem zasvětila studiu a praxi v oblasti ekonomie, účetnictví a managementu. Moje výtvarná tvorba se omezila na ruční práce (šití, pletení a háčkování) a malovaní velikonočních kraslic všech velikostí, technikou voskové batiky.
Ve svých 28 letech jsem si splnila svůj sen a stala jsem se učitelkou. Nebylo to v mateřské školce, jak jsem měla původně v záměru, ale na střední škole, kde jsem učila ekonomické předměty a informatiku. V tomto období jsem objevila kouzlo digitální fotografie a grafiky. Byl to vlastně takový návrat k výtvarné tvorbě, která ale byla, co se týče použitých technik a prostředků, především elektronická tj. počítačová.
Dalších 10 let jsem se tedy ve volném čase věnovala především amatérskému fotografování, kdy jsem nejvíce inspirace čerpala na svých cestovatelských výpravách „za hranice všedních dnů“ a vycházkách do přírody. Mojí vášní se staly makrofotografie, na kterých se objevují především rostliny a drobní zástupci z živočišné říše. Kromě toho mě velmi přitahuji vodní zdroje v jakékoli podobě tj. studánky, potoky, řeky, jezera, moře a oceány.
Tři roky před mými 40-tými narozeninami jsem došla do bodu, kdy mi mé tělo/mysl/duše, dali jasně najevo, že moje „technická cesta“, racionalita a čísla nejsou tím, čemu bych se měla věnovat po zbytek svého života!
Po čtvrt století jsem se rozhodla pro zpětný obrat o 180 stupňů a návrat ke své přirozenosti, ke své kreativní a intuitivní podstatě, k moudré ženě, která již ve svém dětství věděla, co ji naplňuje! Díky téměř dvouleté psychoanalytické terapii jsem měla možnost zvědomit si většinu událostí a zlomových bodů, které formovaly můj život. Došla jsem k poznání, odpuštění a přijetí všeho ve svém životě, jako cesty a učení, které jsem potřebovala. Během oněch dvou let jsem v sobě opět začala probouzet svou dětskou spontánnost, zvídavost a tvořivost.
Díky knize „Umělcova cesta“ jsem se na několik měsíců vydala na dobrodružnou „výpravu do dětství“, na níž mě čekalo mnoho úžasných „aha momentů“, ale také velmi bolestivých setkání se se svými stíny a skrytými obsahy nevědomí. První moje výtvarné pokusy a postupné vracení se, k základním technikám kresby, malby a práci s hlínou, mi dodávalo neskutečné množství energie a odvahy k tomu, abych se i přes mnohé překážky v podobě fyzického a psychického strádání tj. nemoci a úrazy, nevzdávala a pokračovala, ačkoli jsem chvílemi měla pocit, že stojím na mrtvém bodě a nemohu se pohnout z místa. Čemu ale vděčím za svou trpělivost?
Odpovědí je cesta jógy a ajurvédy. Dvě indické sestry, které mi zachránily život na všech úrovních mého bytí a staly se součástí mého každodenního života, jak v osobní, tak i profesní rovině:-)
Za zlomový okamžik na cestě k poznání „svého vnitřního dítěte“ považuji malbu cca 200 obrázků, z nichž některé je možné vidět na mém webu v jejich elektronicky ztvárněné podobě tj. makrofotografie a počítačově upravená velikost/formát. Nu, co k tomu dodat…vše z mé minulosti je a stále bude ve mě:-)
Intuitivní prstová malba, jak jsem si pro sebe „onen tvůrčí počin“ pojmenovala, vznikala v podobě obrázků malovaných 6 základními prstovými barvami (každé z barev jsem předem přiřadila určitou emoci/pocit), za použití všech prstů a dlaně levé ruky a následně také pravé ruky (v té době byla na několik týdnů po úrazu znehybněna). Již si nepamatuji, co mě k této technice přivedlo, ale překvapením pro mě bylo to, že jsem během svého, jak tomu nyní s úsměvem říkám, „patlání“ (něco takového jsem si dopřála poprvé ve svém životě, jelikož v dětství jsem k tomu neměla „odvahu“!), měla zavřené oči. Zcela jsem se ponořila do svého vnitřního světa a přítomnosti. Vložila jsem své prsty do kelímků s barvami a nechala je promlouvat….
Zcela souzním se slovy arteterapeutky Kamily Ženaté, která ve své knize „Obrazy z nevědomí“ (Portál, Praha, 2005) výstižně popsala stav, který jsem prožívala poté, kdy jsem otevřela své oči!
„Někdy jsem po domalování obrázku zůstala překvapená, co jsem to vlastně vytvořila. Když jsem si je prohlédla, sevřel se mi krk a …– proboha - …v očích slzy! Mám to před sebou na papíře přesně tak, jak je to uvnitř mě. Nerozuměla jsem tomu, co maluji. Ale ani jsem neměla potřebu tomu zásadně rozumět, protože už samotný proces malování a zaujetí tím, že něco vzniká, že jsem v roli tvůrce – mi stačily k určitému pocitu nasycení a plnosti. Nebylo důležité tomu rozumět. Důležité bylo to dělat!
Netušila jsem, jak je možné, že moje emoce mohou mít konkrétní tvary a barvy. Poprvé to vidím! Pochopila jsem, že to dítě ve mně vyjadřovalo naprosto jasné emocionální pochody, dotýkalo se vytěsněných zážitků, popisovalo svá prožívání, mapovalo svět, svůj vnitřní a vnější prostor, vyrovnávalo se se ztrátou, strachem, chaotickými stavy duše a že k tomu potřebovalo velmi jednoduchou, naprosto odborně – výtvarně – neškolenou cestu. Proč zde věnuji tak velkou pozornost svému životnímu procesu?
Protože moje vlastní nezaměnitelná zkušenost se sebou – nejprve v sebereflexi, později cestou dalšího studia a zejména psychoanalýzy – mě přivedla k poznání, že každý jedinec je schopen podat sám o sobě určitá svědectví, a to i taková, která jsou slovy obtížně formulovatelná, respektive až neformulovatelná. Každý jedinec může při vytvoření určitých podmínek a rámců procesu vyjádřit sám sebe v podobě výtvarné – pomocí barev, struktur, rozličných technik a materiálů.“
To, co se objevilo na papíru přede mnou, byly skryté obsahy mého nevědomí!
Od té doby svůj život prožívám, více cítím a méně myslím...vědomě tvořím, krok po kroku, každý den... prostě žiju, prostě jsem :-)
Arteterapie se stala nedílnou součástí mé cesty tj.
Sebepoznávání
Sebevyjadřování
Sebeuzdravování
Slovy se dá vyjádřit vděčnost jen stěží, ale i přesto děkuji touto cestou své kamarádce Markétě Arazimové, psychoterapeutce Janě Valečkové a arteterapeutce Zuzaně Řezáčové-Lukáškové (www.centrum-mandala.cz) , které mě trpělivě podporovaly a doprovázely na výpravách do hlubin mé duše:--)
